Malta a Gozo 2026

Pobřežní trek kolem Goza a pak na maltské letiště.

Záliba v pěším putování nás neopouští, a tak jsme se o jarních prázdninách, začátkem března vydali na ostrovy Malta a Gozo. Určitě jsme nechtěli vynechat hlavní město Valletta, kde jsme strávili dvě noci.

Odsud jsme se linkovým autobusem č. 22 přesunuli na severozápad do městečka Mellieha a po prohlídce krytů z druhé světové války už vyrazili pěšky východní částí poloostrova Marfa k trajektu na Gozo. Cestou jsme udiveně zírali na jakési chato-garáže v oblasti L-Armier a AI nám dalo odpověď: na místě dřevěných přístřešků pro ukládání lodí si lidé od 70. let začali načerno stavět trvalé zděné chaty na veřejných pozemcích. Tyto stavby nemají stavební povolení ani právní nárok na pozemek. Chaty tvoří celé ulice a přestože soudy několikrát prohlásily stavby za nelegální a nařídily jejich demolici, maltské vlády kvůli obavám ze ztráty voličů (jedná se o stovky rodin) demolice nikdy plošně neprovedly.

Ještě týž večer jsme se přepravili trajektem, který jezdí každých 25 minut a v tomhle období byl poloprázdný, na ostrov Gozo. Z přístavu Mgarr jsme vystoupali kolem živé repliky biblického betléma (teď samozřejmě opuštěné) v až ke kostelu Panny Marie Loretánské. Už byla skoro tma, takže jen rychlá pizza u Giuseppe, což je takové místní komunitní centrum, jakých je na Gozu spousta, a najít Għajnsielemské ubytování a spát.

Slunečné ráno a první etapa kolem pevnosti Chambray na jižní pobřeží a krásnou zemědělskou krajinou k tiché a kouzelné zátoce Mgarr Ix Xini (V roce 2015 tady natáčeli Brangelina film U moře). My se pokocháme a pokračujeme dál na západ přes utesy Ta Cenc  k poněkud rušnější zátoce Ix-Xlendi, kde nakoupíme zásoby a prudkým trhákem dokončujeme putování v městečku Il-Munxar.

Ráno z Il-Munxaru míříme do hlavního města ostrova Victoria (na mapách.com Ir-Rabat), prohlédneme si citadelu a vracíme se na pobřeží k dalším útesům Sanap Cliffs. Putujeme fantastickou krajinou k zátoce Dwejra a stejnojmennému mořskému oknu.  Ubytování máme v St. Lawrence

Ráno si tady u hokynáře necháme vyrobit místní specialitu ftiru na míru, zaplatíme 2,5 Eura 🙂 a vyrážíme přes L-Gharb na severní pobřeží. Po pravé ruce máme jediný maják Gordan a také ikonickou baziliku Ta Pinu. Na pobřeží jsme opět zaskočeni tím, co tady příroda vytvořila, a jak tyhle přírodní podmínky využil člověk pro získávání soli. A ano, jsme na solných pánvích ostrova.

S otevřenou pusou dojdeme až do Marsalforn, kde už první nedočkavci smáčejí své kotníky (titulní fotka cestopisu je právě odsud) a od pobřeží opět trhák do města Ix-Xaghra. Tady večeře, nocleh a ráno návštěva památky Unesco – megalitického komplexu GGantija. Na jihovýchodním svahu uložené obrovské vápencové balvany tvořící obrys připomínající kyprou ženskou postavu. Celý komplex byl zasvěcen kultu Velké Matky (bohyně plodnosti). Dýchá tu na nás klid a uzemnění. Trochu to bude i tím, že tu jsme mimo sezónu.

Ještě k tomu vápenci, ten je tu dodnes základním a převažujícím stavebním materiálem. Podle nových směrnic pro celou městskou oblast ostrova Gozo musí mít všechny nové budovy uliční fasádu postavenou výhradně z nebarveného a neomítnutého přírodního vápence. A je to opravdu podívaná….takhle vypadá „novostavba“

Gozo je svou rozlohou srovnatelné s Pardubicemi a najdete tu 46 kostelů a kaplí! Všechny samozřejmě z vápence. Převažuje sloh barokní dvěma věžemi v průčelí, velkou centrální kupolí a bohatě zdobenými interiéry, výjimečně novogotický:  kostel v Għajnsielemu a Bazilika Ta‘ Pinu. Cestou jsme viděli i mnoho fungujících vápencových lomů.

Ani na poslední etapa na Gozu nás ostrov nepřestává překvapovat, asi nejdivočejší etapa s červenou pláží Ramla, zátokou Dahlet Quorrot a panoramatickou cestou zpátky k přístavu Mgarr. Zde rychlá pizza, trajekt a nocleh v lázeňském hotelu s teplým bazénem.

Po přebohaté hotelové snídaní pokračujeme západní částí poloostrova Marfa divokými skalami a průrvami (tuto trasu červenou čárkovanou trasu MMW tour 1 důrazně nedoporučujeme). Míjíme ikonický Red Castle a jdeme také kolem Popeye village. Příroda si tu opět zařádila, když vytvořila Quarraba bay

Nocleh máme zajištěný Il Bahrija, kde se odhodláme povečeřet místní specialitu: jako předkrm šneci v česnekové omáčce, hlavní jídlo je koňské a králičí maso. To už je sousto pro ochránce zvířat…Přežijeme to všechno ve zdraví a ráno nás čeká pohodová cesta do Had Dingli. Dáme se však do řeči s místním, že prý nás doprovodí…bohužel je to trenér z fitka, má na nohách jedny ze svých mnoha trekových Alter, nemá batoh a táhne ho pes. Trasu tedy zvládáme v rekordním čase, propocení, ale nezabloudíme :-). V Had Dingli jsou nejvyšší útesy na Maltě, ale protože jsou tak krásné a fotogenické, zrovna si je na západ slunce pronajala nějaká produkce. Nevadí, půjdeme zítra.

V posledním ubytování plánujeme totiž dvě noci, a tak ten plonkový den jdeme nalehko do historického souměstí Ir Rabat a Mdina. Tady na Maltě je snad všechno historické :-). Chystají se tu na svátek sv. Josefa a ulice jsou krásně vyzdobené. Ochutnáme i svatojosefskou sladkou specialitu Żeppoli ta‘ San Ġużepp, takové větrníky plněné slazenou ricottou.

Poslední večeře a nocleh na Maltě a ráno přesun na letiště, předpověď je špatná, fouká vítr, tak chceme jet k letišti autobusem, který ale dle jízdního řádu nepřijíždí. Nakonec nás naloží místní ochotný kluk a vysadí nás u letiště. Ze salonku sledujeme mraky, bouřku a jsme rádi, že to takhle krásně vyšlo. Maltu, ale hlavně Gozo jsme si zamilovali. Na jejich poznávání by jeden život nestačil.

https://mapy.com/s/fomusomupe