Pěšky z Ústí do Slaného

Kdo chce chodit, nemusí se hned vydávat na Camino nebo Stezku Českem. Malebná příroda a spousta zážitků, na které se nezapomíná, čekají doslova za humny. My jsme se vydaly „jen“ z Ústí nad Labem do Slaného. Příroda nás ohromila, zážitky to byly nezapomenutelné a zajímavých lidí jsme potkaly spoustu, třeba pasáka ovcí na nádraží v Peruci.

Na start našeho putování jsme dojely hromadnou dopravou, kolem 11 hodiny jsme vystoupily poblíž ústeckého krematoria 🙂 a vydaly se táhlým stoupáním do Nové Vsi. Hned na první zastávce u mohutné lípy a kapličky Nejsvětější Trojice se s námi dal do řeči domorodý postarší muž, který s láskou pečuje o přilehlé historické stavení s dřevěnou pavlačí.

Pak už jsme se ponořily do lesů kolem vrcholů Ostrý, Šikmý či Kamenný. Neméně poetické byly i názvy osad Němčí, Čeřeniště, Bdín, Lbín, a ty výhledy…

Došly jsme až do Žitenic, kde jsme se občerstvily a po zralé úvaze v 32 stupňovém vedru dojely do Litoměřic autobusem.

Tady jsme měly ubytování v soukromí, což jsme si patřičně užily a ráno si dopřály pořádnou snídaní ve vyhlášené cukrárně Leonardo na historickém náměstí. Čekala nás cesta do Libochovic, a protože předpověď byla stejně nemilosrdná jako včera, a my chladné ráno strávily v cukrárně, kousek jsme popojely vlakem. Napojily jsme se na Zlatou stezku Zemí hradů a došly k malebnému Luckému mlýnu. Za ním už jsme měly Hazmburk co by kamenem dohodil.

Obkroužily jsme majestátní kopec a spočinuly v Levandulové zahradě v Klapým.

Po kávě a sladké odměně jsme pokračovaly po jižních stráních pod hradem, kde jsme narazily na fantastický stánek s vínem Johann W. Neodolaly jsme orosené sklence a poseděly s příjemnou paní vinařkou.

Mezi vinicemi jsme pak sešly do Libochovic, kde jsme přenocovaly v jediném místním hotelu U Beránků. No spaly jsme už i lépe…Všechno ale vynahradila prima večeře v restauraci Della Porta a nakonec i brzká snídaně v pekárně Náš chléb.

Čekal nás poslední úsek do Peruce a hned za mostem přes Ohři se vynořila zvláštní dřevěná stavba, jakási archa, která sem snad po řece odkudsi připlula. Ale ve skutečnosti ji tu vybudoval a dřevem opláštil nadšenec, jezdec na vysokém kole a chlapík, který si staví svoje vlastní auta. Jaryn Hořava se s námi dal do řeči, a ač ještě nebylo ani 8 hodin, vpustil nás do svého království a nakonec nás ochotně u svých autíček vyfotil…

Byl čas pokračovat po modré přes Poplze až do bývalé obce Chrastín, kde jsme se napojily na naučnou stezku Perucko a pokračovaly Debeřským údolí a podél stejnojmenného potoka až ke koupališti.

Po malém osvěžení ve vodě už jen zbývalo dojít do krásné vesnice s opraveným zámkem, kde však nebyla žádná otevřená hospoda či kavárna, a tak jsme vzaly za vděk vietnamskou večerkou.

Z předchozích návštěv jsme věděly o existenci Galerie u Kozorožce paní Viery Hermíny Kopicové a ani tentokrát jsme nebyly zklamané. Své obrazy tu vystavovala Kateřina Nováková.

Paní majitelka nás v galerii mile uvítala a poseděla s námi v příjemném stínu svého domku, který zkrášlovaly kvetoucí hortenzie. Co víc si přát.

Snad jen aby nám neujel vlak do Slaného. A to by zase byla škoda, protože jsme cestu sdílely s další zajímavou postavou, profesionálním pasákem ovcí z Prahy. Cesta nám uběhla jako nic a ještě jsme se dozvídaly neuvěřitelné věci…

Někdy stačí pouhé tři dny, abyste nasbírali vzpomínky na měsíce dopředu.