Přírodně-kulturně-gastronomické Brdy

Další destinací, kterou jsme se rozhodly prozkoumat během našeho pravidelného prázdninového „čundru“ byly Brdy a Podbrdsko. Cíle, které jsou sice od Slaného nedaleko, ale na mnoha místech to byla naše premiéra. Naší základnou byl příjemný Penzion Orlov nedaleko Příbrami na samé hranici CHKO. Vyrazily jsme v pondělí a už cestou navštívily místo, o kterém jsme doposavad jen slyšely, a to barokní areál Skalka nad Mníškem pod Brdy. Zaparkovaly jsme autíčko před zámkem a k areálu došly po naučné stezce. Měly jsme štěstí! Přestože byl zavírací den, velmi ochotně se nás ujal mladý muž, který nás zavedl do barokního kostelíka sv. Máří Magdalény a seznámil nás s probíhajícími restaurátorskými pracemi na obnově grotty.

Až z turistických novin jsme zjistily, že to byl nepochybně Mgr. Luboš Kožíšek, dlouholetý správce barokního areálu Skalka, místní zastupitel a iniciativy, která se výrazně zasloužila o záchranu, obnovu a oživení tohoto unikátního poutního místa. Touto cestou mu ještě jednou moc děkujeme. Prohlédly jsme si celý klidem dýchající areál a pak sešlapaly dolů do městečka na prima oběd do Restaurace U Benáků.

Druhý den patřil dalším dvěma místům, která jsme si dávno přály vidět. První z nich, Svatá Hora nad Příbramí jako nejvýznamnější mariánské poutní místo v Čechách, nás ohromilo svou architekturou i bohatou výzdobou. Přiznám se, že jsme neměly ani tušení o existenci unikátního zastřešeného 450 metrů dlouhého schodiště, kterým je celý areál propojen s městem. Ani se nám z tohoto klidného místa nechtělo, jenže další cíl byl neméně lákavý.

Byl jím památník Karla Čapka ve Staré Huti. Vila stojí přímo pod hrází rybníka Strž u Hamerního potoka. Přítomnost vody, vzrostlých stromů a citlivě upravené vily vytvářejí melancholické a uklidňující prostředí. Muzeum je informacemi doslova nabité a je jen na návštěvníkovi, zda se bude prokousávat bohatými texty a archivními materiály, nebo zda na sebe nechá působit genia loci. Celý zážitek v nás dozníval ještě při procházce naučnou stezkou K.Č., která nás vedla kolem rybníčka Zájezek, malebnými meandry říčky Kocáby zpět na hráz rybníka Strž. Pozdní oběd a káva v Dobříši završily krásně prožitý den.

Třetí den konečně přišla na řadu CHKO Brdy a hned jedno z největších lákadel Padrťské rybníky. Startovaly jsme v Teslínech a naše cesta Brdskou hřebenovkou kolem místa plánované radarové stanice nás dovedla až na hráz Hořejšího padrťského rybníka. Pokračovaly jsme i kolem Dolejšího rybníka Padrťskou alejí asi 800 starých dubů.

Moc lidí jsme cestou nepotkaly, o to víc nás potěšil nizozemský cykloturista, který byl nadšený z putování českou krajinou a na památku nás všechny vyfotil.

Pokračovaly jsme Alejí na Záběhlé a Altánskou cestou až k Václavce s pomníkem nešťastného výsadku skupiny pěti parašutistů za 2. světové války. Teslínskou cestou jsme doputovaly až k autíčku, které nás spolehlivě dopravilo do Rožmitálu pod Třemšínem, kde jsme se královsky naobědvaly v Restauraci New Romance u Podzámeckého rybníka. A když jsme nabraly síly, vydaly jsme se další alejí Johanky z Rožmitálu ke hřbitovu s náhrobkem místního rodáka Jakuba Jana Ryby. Celý Starý Rožmitál s unikátním samoobslužným Cvokařským muzeem na nás  mile zapůsobil a pozitivní dojem završila návštěva kavárny Kačenčiny dobroty s fantastickými kousky a výbornou kávou.

Čtvrtek patřil dalšímu zajímavému místu s neobvyklým názvem Tři Trubky, což je romantický lovecký zámeček postavený v neobvyklém tyrolském slohu. Po zrušení vojenského prostoru prošel velkou rekonstrukcí a nyní je zde návštěvnické centrum a Dům přírody Brd. Tentokrát jsme objely Brdy po západním okraji, zaparkovaly ve Strašicích a vydaly se podél Klabavy k zámečku, kde pobývali i prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš.

Po Dolínské a Kolenské cestě a žluté turistické značce jsme pak došly zpátky k autu a zamířily na zasloužený oběd do Restaurace Penzionu Na Poště ve Strašicích. Ještě nás dnes čekala zajímavá návštěva historického hamru v Dobřívi a malé spočinutí u nedalekého Huťského rybníka. Na pláži i ve vodě řádily děti, místní klábosili a nálada byla dokonale prázdninová. Cesta domů nás vedla přes Rožmitál, no a Kačenčiny dobroty si nás opět přitáhly…

Poslední den jsme využily naplno. Zkombinovaly jsme výlet do přírody s kulturním i gastronomickým zážitkem. Hned po snídaní jsme si vyšláply na Třemošnou, kterou jsme měly prakticky za zády našeho penzionu. Počasí nám přálo, výhledy byly nádherné a borůvky už také dozrávaly.

Pokračovaly jsme na dobříšský zámek, kde jsme se nechaly okouzlit přísně symetrickou francouzskou zahradou se sochařskou výzdobou a úplnou lahůdkou pak byla Oranžérie s iluzivní malbou, která záměrně napodobuje stavební prvky.

Když se na zeď podíváte z dálky, máte pocit, že ze stěny plasticky vystupují barokní sloupy, římsy, okenní rámy, výklenky a štukové dekorace. Restaurátorský projekt byl dokončen v roce 2024.

Završením naší přírodně-kulturně-gastronomické dovolené byl oběd v Bistrotéce na Mírovém náměstí v Dobříši. Už se těšíme na příští rok, v našem hledáčku je Kokořínsko…