Fisherman´s Trail 2023

Po loňské návštěvě Portugalska, kdy jsme Fisherman´s Trail jen lehce ochutnali, odhodlali jsme se dát si koncem května 230 kilometrový trek celý. Je to pobřežní větev Roty Vicentiny, sítě turistických stezek v jihozápadním Portugalsku. Kromě pobřežní trasy, je tu ještě cesta vnitrozemím – Historical Way. Informace o trase jsme čerpali na bezvadné stránce www.rotavicentina.com. Pdf soubory jsme měli stažené v mobilu.

Po příletu do Faro a nákupu hůlek v Decathlonu se přesouváme vlakem do Lagos a pak autobusem na start. Začínáme poblíž mostu ve Villa Nova des Milfontes, aerolinky nám totiž posunuly let o celý jeden den, a tak namísto složitého přebookovávání všech penzionů, volíme tohle řešení a vynecháváme první etapu. Ta má svůj cíl v Almogarve. Počasí bylo slunečné, příroda nádherná a výhledy fantastické. Fotky jsou toho důkazem. A takhle to pokračovalo, až na jednu výjimku, i ve všech následujících dnech.

V dálce maják Cabo Sardao a za ním kouzelné městečko Zambujeira do Mar, kde jsme měli dva noclehy, a tak jsme si udělali lenivý i průzkumný den na přilehlé pláži.

Po dni odpočinku se nám krásně šlapalo přes Azenha do Mar, kolem usedlosti slavné portugalské pěvkyně Herdade Amália Rodrigues až na pláž Odeceixe. Tady jsme byli už vloni, a tak jsme zkušeně přebrodili řeku, ušetřili 4 km cesty do vnitrozemí a přespali v penzionu Casa Dorita. Po bezvadné snídani jsme putovali dál po pobřeží na jih.

Cesta vedla hodně vnitrozemím, tak jsme si před Aljezurem udělali smyčku k oceánu a ušli rekordních 30 km. Trochu jsme i zmokli. Cesta z Amazigh Hostelu nás vedla přes Aljezur Castle kolem vil a rezidencí, často i po asfaltce, a tak přišly první puchýře. Nocleh v Hotelu Vale de Telha byl ale moc příjemný a další etapa nás zavedla až Bordeira beach poblíž surfařské Carrapateiry. Jedna velká nádhera: široká, dlouhá, nekonečná písečná pláž, kterou jsme si mohli dosyta užít, protože jsme tu měli 2 noclehy.

Také jsme využili obě místní restaurace Micro Bar a surfařskou hospůdku kousek nad centrem. Obě byly na pět hvězd. Loučíme se s Carrapateirou a míříme do Vila do Bispo, kde máme ubytování v malinkém domečku Cantinha da Avó. Trochu si prohlédneme vesnici s historickými větrnými mlýny, doplníme zásoby, přepereme a následující den nás čeká Sagres.

Velký kus cesty opět vnitrozemím kolem zajímavého vysílače a pak už zase oceán a kamenité finále na Mys svatého Vincenta. Po asfaltce do Sagres, kde poctivě odpočíváme, protože nás čekají ještě poslední oficiální tři etapy, které jsme si však sloučili do dvou.

Ze Sagres tedy šlapeme až do Burgau. Je to jedna z nejobtížnějších etap. Profil nahoru a dolů a vzdálenost skoro 30 kilometrů. Naštěstí v Burgau je krásně a zase tu spíme 2 noci.

Finálová etapa přes Luz do Lagosu nás protáhne přes kopec Atalia – nejvyšší bod celého treku s nadmořskou výškou celých 109 metrů.

Lagos už známe od loňska. Útesy jsou pořád stejně krásné a kolem majáku stavějí novou silnici.

Přespíme v levném ale dobrém hostelu Good Vibes Lagos Guesthouse a dle plánu zamíříme na nádraží. Máme v plánu ráno odjet vlakem do Fara. Překvapí nás ale stávka železničářů, která naštěstí trvá jen do oběda, a tak po poledni konečně vyrážíme. Letíme až následující den ráno, a tak všechno dobře dopadne. Ještě se projdeme po pláži poblíž našeho ubytování, předáváme hůlky místnímu pastevci a chystáme se na cestu domů.

Je nám jasné, že jsme si pro první putování s batohy na zádech vybrali asi jeden z nejkrásnějších pobřežních treků a těžko ho něco překoná. Tenhle způsob dovolené se nám tak zalíbil, že už se poohlížíme, kam vyrazíme zase příští jaro…