Děčín – Liberec

Když jsem svým kamarádkám barvitě líčila naše jarní putování po Rybářské stezce v Portugalsku, bylo jasné, že budeme chtít něco podobného podniknout také spolu. A protože Stezka Českem byla docela novou záležitostí a Děčín pro nás logisticky nejjednodušší destinací, rozhodly jsme se pro úsek Děčín – Liberec. Protože už nejsme žádné juniorky a chceme chodit nalehko, musíme volit úseky s přespáváním v penzionech, kterých je na této etapě celkem dostatek. Nekopírovaly jsme tedy doslovně Stezku, ale i tak jsme si putování NP České Švýcarsko a Lužickými horami moc užily.

Vlakem jsme jely ze Slaného do Děčína, pak do Hřenska a na Mezní louku, odkud jsme vyrazily na první etapu se zakončením v Jetřichovicích. Celkem náročné putování pořád nahoru a dolů, včetně malé Pravčické brány i větrné Mariiny vyhlídky. Byly jsme rády, že odsud byl cíl už na dohled.

Přespaly jsme v v hotelu Bellevue, užily si wellness a ráno prima snídani, po které jsme se vydaly přes malebné Pavlínino údolí, vísku Studený do Chřibské, kde jsme se odměnily v kavárně U Tadeáše. Odsud míříme do Jiřetína. Ještě jsme zde stihly překrásnou křížovou cestu. Nocovaly jsme v Jiřetínské chaloupce a jeden z pokojů měl i výhled na bazén :-).

Další den jsme pokračovaly Lužickými horami kolem Luže, hraniční cestou Cotta weg až do Krompachu. Po fantastickém pozdním obědě v Restauraci Na Hřebenovce jsme se ubytovaly v Penzionu Na Vyhlídce a ten, kdo měl ještě sílu v nohách, pokochal se zachovalou místní lidovou architekturou.

Další den jsme pronikly na pár kilometrů i do sousedního Německa a slíbily si, že na Oybin si určitě dáme čas někdy příště. Retro kemp Černá louže nás nejen ubytoval, ale i nakrmil. To je vždycky prima, protože nemusíme nosit jídlo na zádech. Ti neposednější si ještě vyšlápli na Jítravské sloní kameny, ostatní užívaly atmosféru kempu, kde se čas zastavil.

Abychom si mohli vychutnat Kryštofovo údolí, nasedáme další den ráno na krásném nádraží v Rynolticích na vláček, abychom po pár minutách vystoupily u Novinského železničního viaduktu, významné technické kulturní památky, která patří k nejkrásnějším a nejfotogeničtějším mostním stavbám v České republice.

Měly jsme času dost, a tak jsme volným tempem procházely kolem roubených a hrázděných domů v Kryštofově údolí. Neomylně jsme zamířily do výborné stylové cukrárny a kavárny U Ježka, pak nakoupily suvenýry a samozřejmě magnetky.

Cestou do posledního ubytování v Chrastavě jsme si ještě užily dobrodružství na transbordéru pod hradem Hamrštejn, který je jediným funkčním zařízením svého druhu v České republice. Tento unikátní dřevěný samoobslužný gondolový most překonává řeku Lužickou Nisu na rozhraní Liberce a Chrastavy, kde nocujeme v čisťounkém rodinném penzionu u Wolfů. Abychom splnily denní porci kilometrů, vydaly jsme se na večeři do Chrastavy.

Ráno bohužel prší a ukazuje se, jak strategickou polohu má náš penzion. Je totiž jen kousek od zastávky Andělská hora, a tak jsme do Liberce dojely vlakem. Prošly jsme si alespoň symbolicky uplakané město, vyfotily se před ikonickou radnicí a pochutnaly si na kávě u Nordbeans. Naše putování pro letošek skončilo, a my se Flixbusem se přesouváme do Prahy a odsud do Slaného.

Byl to krásný a radostný týden a už vymýšlíme, kam příští rok vyrazíme na další putování!