Z Rajhradu do Břeclavi s batohem na zádech

V srpnu 2024 jsme pokračovaly v naší tradici dámských „čundrů“ a hledaly trasu, která bude oplývat penziony, které nás ubytují i v sezoně pouze na jednu noc a nabídne pestrou krajinu a spoustu zážitků.

Zvolily jsme jižní Moravu a ikonická místa: Mikulov, Valtice, Lednice. Počasí nám více než přálo, bylo až trochu moc vedro, ale to jsme čekaly a přizpůsobily tomu denní program Vycházely jsme už brzy ráno tak abychom došly v časném odpoledni, odpočinuly si a navečer si užily i cílovou destinaci.

Vlakem jsme dojely až do Rajhradu, prohlédly si tady nádherný barokní areál benediktinského kláštera, na jehož přestavbě se podílel slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichel, a dále pokračovaly do Velkých Němčic, kde jsme v Penzionu Vinařský dvorek poprvé přenocovaly.

Ráno nás čekala trasa s krásnými výhledy na na celou Pálavu a Novomlýnské nádrže. Vyhouply jsme se přes Úherčické staré hory, klesly do Popic a obědvaly jsme ve Strachotíně na břehu Novomlýnských nádrží.

Ubytování v Pavlově jsme spojily s wellnessem v hotelu Iris. A odpočaté jsme měly ještě sílu navštívit Archeopark Pavlov. Architektonicky zajímavé muzeum je unikátní tím, že je celé zapuštěné pod zem. Procházely jsme se přímo na úrovni původních nálezových vrstev z doby před 30 000 lety. A samozřejmě, že jsme nevynechaly ani legendární vinařské sklípky v Pavlově.

Po hotelové snídaní nás čekal přechod Pálavy, který jsme si osladily v klentnickém Café Fara.

Do Mikulova jsme doputovaly kolem Geoparku Turold a ubytovaly se v Castle Wall In přímo v podzámčí.

Po povinném odpočinku, a když se navečer teploty troch umoudřily, zašly jsme do zámeckých zahrad. Obdivovaly jsme mohutné kamenné opěrné zdi, geometricky uspořádané záhony, centrální fontánu, růžové zahrady, bylinkové záhony. Nechyběl ani výhled na Svatý kopeček a samozřejmě ani výborné moravské vínko.

Ráno nás čekala cesta z Mikulova do Valtic podél rakouské hranice, kudy do roku 1989 vedla železná opona. My jsme tudy šlapaly po naučné Stezce svobody a pročítaly si informační panely dokumentující smutnou historii doby před sametovou revolucí. Nebylo to veselé čteni….

Kolem zámečku Portz a po obnoveném cihlovém mostě jsme došly až do Sedlece a odbočily k malebné vesničce Úvaly, která se kvůli své poloze přímo na hranici ocitla v naprosté izolaci, ze které se probudila až po pádu komunistického režimu. Výborně jsme se naobědvaly v Restauraci mezi vinicemi a přes Kolonádu na Rajstně doputovaly do Valtic. Také tady jsme si udělaly v podvečer čas na procházku zámeckým parkem a posezení u dobrého vína.

Poslední den naší jihomoravské dovolené jsme si užily Lednicko-valtický areál. Jako jedni z mála pěšky. U Randes vous to ještě bylo v pohodě, ale cyklistů přibývalo a kolem Tří Grácií, Apollonova chrámu a dalších ikonických míst svištěli jako o závod, a tak jsme nakonec byly vděčné za poklidná místa naučné stezky Lužní les v Přírodním parku Niva Dyje, která nás dovedla přímo k našemu Hostelu Tereza. Jídlo nic moc, ale ubytování nové, čisté a za rozumné peníze.

Ráno v Břeclavi jsme posnídaly ve výborné Tropi Café, zvesela se rozloučily s Jižní Moravou a vydaly se vlakem do Prahy.